Keya

I přesto, že jsme jako společnost v lecčems velmi progresivní, stále je dost popíračů faktů, které ve skutečnosti hýbou celou společností. Což teprve když jde o zneužívání.

No, jak s tímhle naložit? Rozhodně ho jako možnou cestu pro některé nezatracuji, má však několik zásadních ALE.

Chvilka vědomé pozornosti našemu tělu dokáže doslova zázraky. Navíc nás nestojí nic víc, než jen tu chvilku pro sebe a chuť se opečovat.

Jednou jsme se do našeho těla narodili a je nám naším nejbližším, bez něj by to zkrátka nešlo. Jsou ale situace, kdy zůstat vědomím "v těle", je zcela nemožné.

Když nám chybí energie, život je pak pěkná dřina. A když máme k tomu všemu co dočinění s traumatem, máme o prvotřídního žrouta energie postaráno.

Ne nadarmo se o lásce mluví jako o nejmocnější SÍLE... co ji trochu využít pro dobrou věc ;-)

Trauma, pokud s ním máme co dočinění, má v našem životě důležitou roli... nutí nás podívat se něčemu potlačenému v nás zpříma "do očí"... a dělá to roztodivnými způsoby...

Pokud se nám nějaké problémy dějí, znamená to, že si žádají naši pozornost. Schovávání hlavy do písku nebo oblíbené zametání pod koberec jen jen dočasné řešení a v důsledku nepřinese nic jiného než jen další kupu problémů.

Trvalo mi chvíli vykročit ze své komfortní zóny a nabídnout téma, které je opravdu nelíbivé... přesto tolik potřebné k pozornosti a léčení...

Největším úskalím při řešení mého zasutého traumatu bylo to, že paměť nefungovala. Až postupem času jsem pochopila, jak úžasná tato dovednost mozku je... prostě dělá všechno pro to, aby to "přežil"...